Něco o Nás

Ne všichni nás až tak dobře znají a proto si dovolíme napsat pár řádků o našem živočišném druhu.

Něco o Lušce

Jsem čistokrevné městské dítě, které se od mala rádo hrabalo v čemkoli, co bylo poblíž. Ať už se jednalo o pářící se ploštice, nebo čerstvý psí exkrement, vždy jsem musela být u toho. Má zvídavost mě dovedla až na pole přírodních věd, kde jsem se přes analytickou chemii dopracovala až ke genetice. Té se teď věnuju na 100 % v klinické laboratoři ve VFN.

Co se týče těch obyčejných věcí, na které se běžně člověk ptá, když si poprvé sedne do lavice k budoucímu kamarádovi, ty se mají asi takto: jsem z Prahy (čti pražsky Prah-e), oblíbená hudba je na celkem velkém spektru, od swingu, přes zlaté 80′ až po Slipknoty. Oblíbenou barvou je rozhodně tmavě zelená, chcete-li petrolejová či smaragdová (to jste si asi ostatně mohli všimnout podle ladění svatby). Vždy jsem byla spíš kočičí než psí avšak soužití s naším trhlým kocourem Bagím mě nutí se zamyslet i nad psím táborem. Nejsem žádný puritán, mluvím jak dlaždič a nejvíc piju cider❤️.

Něco o Peťkovi

Veľkú časť života som prežil na Slovensku, pravdepodobne preto, že som sa tam narodil. Moje rodné mesto je Nitra, znamenie ryby a obľúbené trenky modrej farby. Som niečo ako ajťák, ale nie celkom ajťák. Vy, čo ma poznáte, isto viete, že sa živím písaním článkov o technológiách a baví ma recenzovanie. Takže keď sa chystáte kúpiť nový mobil, notebook, slúchadlá alebo iný podobný bazmeg, stačí si vyhľadať moju recenziu a poviem vám, čo si o tom myslím. Asi premýšľate, kde tie moje články nájdete. Na mnohých miestach internetu, pracoval som už pre mnoho médií, českých aj slovenských, ale aktuálne je to hlavne moje vlastné TechGuruSK.cz a známy zelený pandrlák, čo kričal „100 tabletov týždenne“. Áno, presne ten.

Do Prahy som sa odsťahoval v roku 2018, nie ako bežný Slovák za prácou, ale z lásky k Luške. Bývať sme spolu začali v roku 2019 a v tom roku sme sa aj zasnúbili. Pamätného dňa 15. 7. 2019 som sa konečne vyslovil, a to na Skalnatom plese v Tatrách. Vyviezli sme sa hore lanovkou, zjedli sme kapustnicu a sediac na veľkej skale som požiadal svoju vyvolenú o to, aby som ju mohol otravovať už navždy a oficiálne.

Spoločný život nás baví, je nám spolu super, a tak sme sa rozhodli, že to zasnúbenie nezostane plánované na neurčito, ale svadbu asi po 7 rokoch od zasnúbenia konečne uskutočníme. A tam nastupujete „na scénu“ vy v úlohe hostí nášho veľkého Dňa…